O velkých florbalových klubech se píše často, jen málokdo ale ví, jaký příběh skrývají kluby menší. Tak například klub Fbc Šternberk vychoval jedny z nejnadějnějších českých florbalistů současnosti a nechyběl ani u začátků slavných hokejistů Davida Krejčího a Petra Vrány.
Petr Vaverčák (Bulldogs Brno), Marek Jurkulák (UHC Uster, Švýc.), Petr Marghold (Storvreta IBK, Švéd.), Dominik Papica (UHC Alligator Malans, Švýc.) nebo Václav Babík (1.SC TEMPISH Vítkovice). To je jen slabý výčet nadějných mladých talentů, které vychoval florbalový klub FBC Šternberk. Ten sice nehraje žádnou z elitních českých soutěží, i tak ale produkuje velmi talentované hráče a podporuje tak budoucnost českého florbalu.
A je toho ještě mnohem víc, co se skrývá za tímto menším florbalovým klubem plným lidí, kteří pro florbal žijí. Podrobně se o tom v rozhovoru rozpovídal Lubomír Papica, hlavní představitel klubu Fbc Šternberk.
Jak byste popsal váš klub a jeho začátky?
Fbc Šternberk je klub, který oficiálně vznikl před čtrnácti lety, v době, kdy hokej ve Šternberku skončil a lidé s hokejkami v ruce hledali nějaké adekvátní sportovní vyžití. A tak se dali na florbal. Byla to parta přibližně dvacátníků a vlastně tak vznikl mužský tým. V současné době už máme deset týmů ve všech chlapeckých kategoriích a snažíme se neustále navyšovat členskou základnu. Stále však nemáme ve městě halu, kde by šly hrát oficiální zápasy a trénujeme tak v tělocvičnách.
Je něco, co byste vyzdvihnul?
Zajímavostí či spíše perličkou z našich začátků je, že k nám tehdy přišli na nedělní "srandamač" dva šternberští rodáci a budoucí hokejové hvězdy David Krejčí a Petr Vrána. Chtěli si s námi zahrát. Vzali jsme je na milost, půjčili jim nějaké prehistorické hadice a "naučili je hrát" (smích).
Váš klub se může pyšnit odchovanci, kteří se nyní prohánějí po palubovkách v české nejvyšší lize, ale také ve Švédsku nebo Švýcarsku. Co na takový úspěch říkáte?
Čekal jsem to. To byl cíl těchto kluků. Měli to v hlavě srovnáno. Dávali florbalu maximum, počínaje tréninky (byli denně na hale), stravou, prací na fyzické kondici... Šli si za tím a splnil se jim sen. Každý víkend byli připraveni hrát za tým své kategorie nebo té starší, většinou odehráli za sezonu cca 70 zápasů. Jsou neustále v kontaktu s našim klubem. Když jsou doma, pomohou nám na trénincích a jsou vzorem pro mladé hráče. Každopádně jsme smířeni s tím, že ve Šternberku žádná z vyšších mužských soutěží nebude a vychovat takovéto hráče pro florbal, je naším cílem a vizí našeho klubu. Rádi bychom viděli některého z našich hráčů v reprezentačním dresu mužů České republiky, tak jako se to povedlo nedalekým Hranicím s Pepou Rýparem.
Přiblížíte čtenářům, jakou funkci v klubu vůbec zastáváte?
Poněkolikáté jsem byl zvolen předsedou, protože to nikdo nechce dělat (úsměv). Samozřejmě mě více naplňuje trénovat ty nejmenší děti, ale v našem klubu je nás cca šest, kteří se rovnoměrně podílí na všech činnostech a starají se o chod klubu. Takže předseda je spíše čestná funkce.
Asi nejznámějším jménem z vašich odchovanců je aktuálně Petr Marghold, který se nyní vydává ze Švédska do superligových Vítkovic. Jak byste jej jako hráče popsal a co říkáte na jeho progres?
Začínal v brance. Chytal a zároveň dirigoval z brány celý tým. Tak to bylo až do mladších žáků. Ve volných chvílích si bral florbalku, střílel si a běhal s klukama. Pak nastal zlom, branku opustil a začal hrát. Díky své zarputilosti, pohybu a obětavosti se stal vůdčí osobností naší silné generace. Spolu s dalšími hráči ročníku 2006 hrál jako mladší žák MČR starších žáků ve Znojmě. Neustále na sobě pracoval. Měl nadání i na další sporty. Zajímavostí je, že na Olympiádě dětí a mládeže reprezentoval Olomoucký kraj ve florbalu i v atletice. Neustále sledujeme jeho cestu a přejeme mu, aby mu florbal neustále přinášel radost.
A je něco, co byste vzkázal ostatním "menším" klubům jako motivaci?
V menších klubech je méně finančních zdrojů, většinou zde působí lidé, kteří to dělají srdcem, často zde mají své děti a nedělají to pro peníze. Tito lidé jsou velmi potřební. Přál bych jim nějaké adekvátní ohodnocení, nebo alespoň, aby vychovali takové hráče, jako je Marghold, Vaverčák, atd. To může být pro ně částečná satisfakce.
