Lucie, florbalu se věnujete jako hráčka, trenérka i rozhodčí. Jak zvládáte skloubit všechny tyto role dohromady?
No, je to náročné. Jsem v jednom kole, od září do května mám málokdy volný víkend, když nepočítám Vánoce. Nejnáročnější na tom ale je to, že jsem stále na cestách.

Jak jste florbal vůbec objevila?
Jako malá jsem chodila u nás ve Rtyni v Podkrkonoší do Orla na všestranné cvičení, kam nám jednou přivezli bambusové plastové florbalky, ať je vyzkoušíme. Tak jsme tak nějak "plácali" florbal florbalkami, které když se rozlomily, bylo z nich milion kousků... V šestnácti letech jsem si udělala trenérskou licenci a začala jsem se věnovat dětem, ale lákalo mě si i zahrát. V té době ve Rtyni začali hrát muži a mládež, tak jsem hledala v okolí, kde bych se mohla uplatnit. Tak jsem objevila svůj nový mateřský oddíl, FBK001 Trutnov. V roce 2008 jsme postoupily do 1. ligy žen a tam byla pro klub povinnost mít vyškolené rozhodčí. Do té doby jsem pískala dětem na trénincích, chtěla jsem si to zkusit, ale spíš to pro mě byla jen povinnost. Povinnost, ze které se postupem času stal koníček.

Co vás na rozhodcování nejvíc baví?
Těžko říct... Baví mě, když mě hra vtáhne, mám radost z dobře odvedeného zápasu a když se nikdo nezraní. Největší odměnou je, když za námi po utkání přijdou trenéři a řeknou, že se nám to povedlo. V tu chvíli vnímáme, že ta práce má smysl, i když je to nevděčná role. Každý bojuje za svůj tým a málokdo je objektivní. Od toho tu pak máme delegáty, kteří nám poskytují zpětnou vazbu a posouvají nás dál.

Díky skvělým výsledkům jste byly s Bárou Beranovou nominovány jako rozhodčí na Mistrovství světa ve florbale žen 2023, které se koná od 2. do 10. prosince v Singapuru. Jaká byla vaše reakce, když jste se to dozvěděla?
Tak moje první reakce byla: "A do prčic." (smích) Než přišlo nadšení, měla jsem v hlavě hlavně obavy. Bára byla na mateřské dovolené, za poslední rok jsme toho spolu moc neodpískaly. Padl na mě respekt z cesty, přece jen to je na druhou stranu světa, a s tím spojený časový posun. A co hlavně – zodpovědnost z celého mistrovství, přece jen se na to děvčata připravují dva roky. Asi týden jsem tu nominaci vstřebávala, ale teď už se opravdu těším.

Je to vaše první zkušenost být rozhodčí na tak velké, mezinárodní události?
Pár zkušeností už mám. Poprvé to bylo MS v roce 2015 ve Finsku v Tampere, potom v květnu 2016 MS juniorek v Kanadě, to jsem ještě pískala s Jíťou Romančákovou. Na MS žen v roce 2019 ve Švýcarsku v Neuchatelu a v roce 2021 ve Švédsku v Uppsale jsme už pískaly právě s Bárou.

Co vy a trénování? Již nějakou dobu zastáváte roli trenérky krajského výběru. Co vás baví na trénování, kam byste chtěla své svěřenkyně posunout?
Trénování se věnuji už 18 let. Před dvěma lety jsem dostala důvěru od regionální florbalové unie, abych zastávala funkci trenérky výběrů Královéhradeckého kraje na Olympiádu dětí a mládeže. Mám za sebou jeden cyklus a moc mě ta práce bavila, s partou, kterou jsem měla na starosti, byla opravdu radost pracovat, takže jsem do toho chtěla jít znovu. Ve výběrech jako trenér už pracujete s hráčkami, které jsou na tom po technické stránce dobře, takže se soustředíme na herní věci a kombinace. Mým cílem je, aby měly holky chuť na sobě pracovat, a tím se třeba dostaly do širšího reprezentačního výběru, aby měly možnost se dostat někam dál. To by pak byla odměna nejen pro mě, ale i pro klub, ve kterém vyrostly, ve kterém se o ně starali, dali jim základy, zázemí a první zkušenosti.

Jaká je vaše filozofie při tréninku a rozvoji týmu?
Podle mého názoru a mých zkušeností je jednou z hlavních věcí vzájemná důvěra a otevřenost. Holky se nemusí bát nám něco říct. Snažíme se při trénincích vše vysvětlovat – proč děláme určité cvičení, co tím trénujeme nebo sledujeme. Po každém tréninku děláme zhodnocení, kde může kdokoli cokoli říci, zhodnotíme práci. Ač hodně mluvíme, vysvětlujeme si, tak stejně holkám říkám, že v tréninku musejí jít minimálně na 90 %. Když nebudou na tréninku makat, v zápase to nedotáhnou. V první řadě všechna ta cvičení děláte pro sebe, pak pro tým.

Máte vůbec v takovém zápřahu čas si florbal zahrát? Třeba na letních turnajích?
Je pravda, že v létě si dávám od florbalu pauzu, abych se těšila na další sezonu. I tak jsem se třeba letos v létě zúčastnila dvou turnajů jako hráčka. Nejhezčí na nich je, že se tam potkám s přáteli, se kterými jsem třeba začínala hrát florbal, zavzpomínáme na staré dobré časy.

A sama trénovat stíháte? Kterou část přípravy máte ráda?
Z florbalové přípravy mám nejraději venkovní část, vytrvalostní. Vím, že nepatřím k rychlostním hráčkám, takže ta rychlostní fáze tréninku je pro mě méně příjemná.

Prozradila byste nám na závěr, jaký je váš nezapomenutelný florbalový moment?
Těch zážitku je opravdu hodně, vybrat jeden z nich je těžké. Na MS ve Švýcarsku v Neuchatelu hrály naše holky semifinálový zápas proti Švýcarkám. Celý zápas měly pod kontrolou, ve 3. třetině to bylo dokonce 6:1. Posledních 106 vteřin před koncem ještě holky vedly o dvě branky, to si říkáte, že to už dají. Tam jsem opravdu zažila, jak může být florbal zajímavý a napjatý do poslední vteřiny. Být přítomna tomu, jak se hala skoro otřásala, když domácí fanoušci hnali svůj národní tým k vyrovnání, bylo opravdu neuvěřitelné.