Na konci měsíce června se v Kutné Hoře odehrálo soustředění reprezentace U23, na kterém nechyběl ani bývalý reprezentační kapitán Tom Ondrušek. Ten se po ukončení své hráčské kariéry vydal do nového dobrodružství, když přijal nabídku na pozici mentora v třiadvacítce.
Tome, na červnovém kempu U23 jste si poprvé ve své kariéře vyzkoušel trenérskou roli. Jaké to bylo?
Intenzivní (úsměv). Hráčská role je trochu jiná než ta trenérská. Tam vám jede hlava celých 24 hodin a je to opravdu jiná práce. Strašně jsem se na to těšil, jsem z toho nadšený a mám z kempu pozitivní dojmy.
Co vůbec rozhodlo o tom, že jste se vydal za tímhle novým dobrodružstvím?
Asi víc věcí. Za prvé je to fakt, že florbal mám rád a chci u něj nějakým způsobem zůstat, a za druhé asi to, že když jsem byl mladý, tak jsem chtěl, aby mi předával rady někdo, kdo má spoustu zkušeností. Jedna věc tedy je, že se v této roli vidím a chci jí dělat a druhá, že si myslím, že by to kluci mohli ocenit.
Je něco, co vás na této práci překvapilo?
Hodně jsem se připravoval na to, že ta zodpovědnost je jiná. Ale hodně mě překvapilo, jak člověku opravdu neustále jede hlava. Něco hráčům předáte a pak nad tím přemýšlíte, jestli jste to předali dobře a jestli to dobře pochopili. V některých věcech je úhel pohledu jiný u hráče než u realizáku, takže se člověk jako mentor neustále učí.
Jak byste tedy celkově zhodnotil první tři dny strávené s reprezentací do 23 let?
Já jsem se snažil hodně nasávat informace a celkový chod týmu, přičemž jsem přidával nějaké svoje postřehy. Hodnotím to pozitivně, ale některé věci mě ještě čekaly po kempu, protože tady na to nebylo tolik prostoru, šlo hlavně o individuální meetingy, abych některé hráče lépe poznal.
A jak si vůbec užíváte první měsíce po odchodu do florbalového důchodu?
Jak bych to správně pojmenoval... Jsem ve fázi odpočinku (smích). Prostě jsem líný a nechci nic dělat, takže jen odpočívám a pomalinku se dostávám k tomu, že přes léto budu sportovat a najedu zase do nějakého režimu.
