Už za necelý měsíc odletí Lukáš Procházka s ženskou reprezentací na světový šampionát. Pro zkušeného trenéra půjde o první mistrovství světa, na němž povede do boje české lvice. V rozhovoru prozrazuje, jaké jsou silné stránky týmu, na čem ještě bude chtít s hráčkami pracovat na závěrečném soustředění i o tom, jak jsou s realizačním týmem připraveni čelit netradičním podmínkám v exotické destinaci.
Zveřejnil jste svou první nominaci na mistrovství světa. Jak byste charakterizoval tým?
Hráčky, na které jsme vsadili už na začátku cyklu, prokazovaly své kvality, postupem času rostly a ukázaly, že za nároďák hrát chtějí a že si účasti v něm váží. Kádr je kompaktní, soudržný a myslím si, že to se ukáže jako naše výhoda. Mix zkušeností a mladých hráček, který jsme zvolili, je ta správná cesta. Z týmu je cítit síla, je velmi dobře strukturovaný, rychlý a zdravě agresivní.
V sestavě se objevuje nováček Karolína Klubalová. Proč padla volba právě na ní a jak dlouho jste jí sledovali?
Její zapojení k ženské reprezentaci jsme řešili prakticky od jejího povedeného mistrovství světa devatenáctek. Chtěli jsme tomu však dát čas. Už jsme její nominaci řešili směrem ke kvalifikaci na mistrovství světa v Itálii, ale rozhodli jsme se, že ještě počkáme. Avšak po tom, co jsme viděli její výkony teď v Turku, jsme se rozhodli ji nominovat. Navíc vstoupila skvěle do své první extraligové sezony. Potřebujeme univerzální hráčku s takovým nastavením, jaké Karolína má. Myslím si, že týmu může dodat poslední chybějící element drzosti a možná trochu nesvázanosti.
Pro někoho může být trochu překvapivý i gólmanský post. Poslední dvě akce absolvovala Monika Šolleová, ale nakonec s Janou Christianovou utvoří dvojici zkušenější Lenka Remešová...
Brankářský post byl poměrně složitou otázkou již od začátku cyklu. Byl jsem přesvědčený, že Jana Christianová by měla být součást nominace a k ní jsme měli okruh dalších adeptek. K Lence Remešové a Veronice Tomšové přibyla po fantastickém play-off minulé sezony i Monika Šolleová, které jsme se rozhodli dát příležitost. Tu chytila skvěle v Ústí nad Labem, ale neměli jsme už tolik prostoru na to, abychom jí vyzkoušeli víc. Nicméně, komunikace o tom, že situace i přes poslední dvě nominace je na postu druhé brankářky otevřená, probíhala otevřeně. Lenka Remešová přesně věděla, na čem je, a že pořád hraje o šanci nominovat se na mistrovství světa. Nakonec jsme se rozhodli pro ni. Byť Monika je talentovaná a určitě jí nějaké mistrovství světa v budoucnu čeká, tak teď jsme usoudili, že potřebujeme trochu víc zkušeností.
Nedílnou součástí týmu je dlouholetá kapitánka Eliška Krupnová. Jak vnímáte její roli v rámci národního týmu?
Eliška je opravdová osobnost a myslím si, že si naše spolupráce extrémně sedla. Dokážeme vzájemně výborně komunikovat, řadě ohledů jsme jí dokázali trošku uvolnit ruce a sejmout z ní tlak a tíhu odpovědnosti za tým, které na ní vždycky byly. Tohle jsem vnímal jako strašně důležitý aspekt, aby nebyla tolik svázaná zodpovědnostmi a mohla hrát svoji hru. Věřím, že aktuální nastavení dodá Elišce na mistrovství světa ten správný klid.
V týmu je znovu zapojena řada mladých florbalistek. Co do týmu přinášejí?
Věřím, že ty mladší holky už nemají to, řekněme, historické nastavení, že my jsme ti čtvrtí vzadu, kteří se pokusí překvapit, ale že jsme ti, kteří jsou zbytku top čtyřky rovnocennými soupeři. Do týmu vnášejí úplně jiný motiv a jiné nastavení, protože jsou zvyklé vyhrávat, umějí vyhrávat a chtějí vyhrávat. Právě tento prvek hraje společně s jejich nesvázaností a nezatížeností z posledních cyklů velkou roli.
Jak funguje kombinace zkušenějších a mladších hráček v rámci týmu?
Nové hráčky stálým oporám dokázaly svou kvalitou, že do týmu patří, a to již od prvního kempu, kde se některé holky navzájem skoro neznaly. Jejich vzájemné nastavení vnímám jako naprosto profesionální. Hodně jsme pracovali na týmových vazbách a na tom, aby byl tým soudržný, jednotlivé role byly vyjasněné a mladší holky neměly vůbec žádnou obavu se v týmu projevit. Myslím si, že tato investice se nám vyplatila a komunikace v týmu je hodně otevřená a férová. Vůbec nevnímám rozdíl mezi mladšími a zkušenějšími hráčkami. V rámci sebevědomí nebo týmového nastavení je tým jednotný.
Závěrečná příprava vám začne už za tři týdny. Co bude její náplní a co ještě chcete dopilovat?
Potřebujeme se i po tom posledním vystoupení v Turku zaměřit více na otevírání hry a na konkrétní cíle, které budeme mít. Není toho moc, ale budou to samozřejmě specifické situace navázané na konkrétní systémy soupeřů, kteří nás čekají. Pak budeme dolaďovat týmové nastavení a to, co je vždycky nedílná součást posledních kempů, což je intenzivní práce na speciálních týmech. Přesilovky, oslabení, power-play. To jsou věci, které k tomu patří a na které budeme mít v rámci kempu více prostoru než třeba na EFT, kde je na podobnou přípravu omezený čas.
Jak vy osobně trávíte poslední týdny před šampionátem?
Už před posledním turnajem se vše extrémně zintenzivnilo. Je to celá řada schůzek, donastavování, video hovorů s trenéry a vlastně celým realizačním týmem. Aktuálně jde o prakticky nepřetržitou sérii dotahování různých věcí, které prostě musíme zvládnout. Chceme vychytat všechny detaily tak, abychom už od startu kempu v Hostivici nemuseli nic zásadního řešit a tým měl absolutní komfort, pohodlí a koncentraci směrem k mistrovství.
Mluvili jsme o turnaji Turku, který vám sice výsledkově nevyšel, ale už před ním bylo prezentováno, že důležitější bude odvedená práce. Jste tedy s EFT spokojen?
Na to jsou rozdílné pohledy. Měl jsem dobrý pocit ze soudržnosti týmu a z toho, že se popasoval s něčím, co mu ne úplně sedělo, což jsme ale cíleně zvolili, protože jsme chtěli dostat holky i do trochu nekomfortní situace, kterou je si lepší zažít teď. než až během šampionátu. Každopádně kvalita hry měla být z mého pohledu vyšší. Rezervy máme, ale pořád je čas na jejich odstranění a vyladění směrem k mistrovství světa.
Vše začalo před necelými dvěma roky, teď už je samotných vrchol téměř tady. Cítíte nervozitu?
Ani tak nervozitu, jako spíš natěšení. Zároveň cítím respekt ze samotné destinace, protože málokdo z nás si dovede představit, co s námi udělá cesta a prostředí, které neznáme. Nejvíce se těším na chvíli, kdy budeme mít cestu i všechnu dlouhodobou přípravu za sebou a budeme si moci říci, že "konečně jsme tady" a pojedeme tu opravdu finální fázi. Věřím, že budeme na všechno tak dobře připravení, že i cesta proběhne bez problémů a nebudeme řešit komplikace. Těším se na to, až se objevíme na prvním tréninku v Singapuru a až nasajeme atmosféru a chytíme lehkou nervozitu, která ke každé velké akci patří.
Hodně propírané jsou tamní podmínky, protože bude teplo a vlhko. Do jaké míry a s kým to vše řešíte?
Snažíme se na to podívat ze všech možných úhlů. Přínosem pro nás je, že vedoucí Lenka Lačňáková i ředitelka Sportovního úseku Zuzana Svobodová, která má chod reprezentace na starosti, si zažily coby hráčky šampionát v Singapuru v roce 2005. Řadu podnětů k tomuto tématu mají fyzioterapeuti a také Jakub Hybš coby kondiční trenér. Holkám zpracováváme adaptační plán, který mají k dispozici a který aktualizujeme na míru jejich potřebám, abychom co nejvíce eliminovali možné dopady na organismus spojené s dlouhou cestou a razantní změnou klimatu. Přímo na místě potom musíme dávat pozor na klimatizované prostory. Chceme se na každý detail maximálně soustředit, a proto řešíme každý podnět a snažíme se nic nepodcenit. Máme každopádně připravené různé varianty toho, jak s hráčkami pracovat, protože to může být věc, která neskutečně ovlivní průběh mistrovství.
Pojďme na závěr k samotnému k šampionátu. Jaké si kladete s týmem cíle, jak moc se o nich bavíte a co samy holky cítí, že chtějí dosáhnout?
Když nemáte cíle, tak nevíte, kam jít. Stanovili jsme si, že cílem je hrát finále. Ve chvíli, kdybychom jej hráli, věřím, že tým bude v takovém nastavení, že bude schopný naprosto všeho, a proto si dáváme ty nejvyšší mety, byť samozřejmě plně respektuji to, že nejsme jediní. Cíle, které máme my, mají minimálně tři další týmy. S holkama cítím, že v tomto nastavení vedeme společnou řeč, a že to není cíl, který jsem já určil nebo někde poletuje ve vzduchu, ale je jasně definovaný. My chceme uspět. Udělali jsme pro to hodně a udělali jsme to společně. Myslím si, že nemůže být cíl, že jedeme na mistrovství hrát semifinále. To nestačí.
